PŘÍBĚH

Můj beskydský příběh

A pro Ty z Vás, kteří se mnou sdílíte moji vášeň pro cestování a nalézání inspirace se rozdělím s tím co jsem prožila během minulých pár dní.

Nejkouzelnější okamžiky poznání k Vám nepřijdou naservírované na zlatém talíři, ale ve chvílích kdy je nejméně očekáváte. Zejména v okamžicích, kdy máte pocit že jste svůj život zvládli. Jsou tu proto aby nás přivedly zpět k sobě samému. Život Vám jednoduše nastaví zrcadlo v podobě situace či člověka kterého potkáte.

Osobně si takových zkoušek velice vážím. Zpočátku vypadají tvrdě, když v nich však uvidíte příležitost pro Váš růst – hodně se ve vašem životě může změnit. S vděčností za novou životní lekci poděkujte, važte si nové zkušenosti a jděte dál.

beskydy02 beskydy01

Můj příběh začal 16. 7. v 8h ráno u malého jezírka. S kamarádkou která svůj den nezačala právě s nejlepší náladou. Snažila jsem se jí inspirovat pomocí technik které jsem se naučila na Spiritual campu před několika dny. Lekci jsem ten den ale měla dostat já :-)

Odjeli jsem do Visalají a z naplánovali si trasu výletu. Z naplánované cesty jsme ale brzy sešli na lesní cestu podívat se na možnost krásného ubytování na samotě. Po domluvě jsem pokračovali dál po lesní cestě (přece se nebudeme vracet:-) )a dostali se na rozcestí.
Kudy dál? Můj telefon hlásil žádná služba, navigace tedy nijaká. Mapu jsme měli – ale nevěděli kde jsme.
Podotýkám že moje kamarádka je jedna z těch žen kterým orientace v mapách až tak moc neříká, rozhodnutí kudy dál bylo jen na mě. Vnímala jsem velký pocit zodpovědnosti za svoji volbu kterým směrem se vydat. Rozhodla jsem  a vyšli jsme. Já v pochybách. A přitom bylo tak krásně :-)

Větší zkouška mě ale ještě čekalaJ došly jsme na rozcestí tří cest. Která vede dál naším směrem? Stála jsem tam uprostřed lesa a vůbec nevěděla kudy dál. Moje kamarádka jen stála a čekala jak se rozhodnu jako by se jí to vůbec netýkalo. Pořádně mě to naštvalo :-) moje EGO se přihlásilo ke slovu… Moje ranní inspirace byla pryč a mysl se nemohla rozhodnout kudy dál.

V tu chvíli jsem slyšela slova mé kamarádky: „ať vybereš jakoukoliv cestu někam dojdeme. Taky se můžeme vrátit a dojít na původní bod“

Nechtělo se mi:-) Nerada se ve svém životě vracím zpět. Můj směr je dopředu, vést, inspirovat.

Nakonec jsem z nějakého neznámého důvodu souhlasila, že se vydáme zpět, ale plná nejistoty. Každá cesta která odbočovala mě sváděla mé původní rozhodnutí změnit. Změnit to pro co jsem se už jednou rozhodla.

Kolikrát se mi tohle děje i v životě? Napadlo mě.

Došly jsme společně na původní bod naší trasy a vydali se opačným směrem. Jaké bylo moje překvapení když jsme po 100m narazily na zelenou značku.

Ulevilo se mi:-)Měla jsem svůj záchytný bod. V tom se ozvalo:

„Jak často musíš mít věci pod kontrolou?“

Stačila jsem se jen nadechnout. Uvědomila jsem si odpověď – dost často. Je to program v mém podvědomí, který se automaticky spouští v mé hlavě, když mám udělat důležité rozhodnutí. Uvědomila jsem si že slovo „zkontrolovat“ jsem dost často slyšela od mých rodičů.
Zkontroluj si úkol!
Musíš se umět rozhodnout!
Máš nad tím kontrolu?

Jaké programy tam tedy ještě mám? Vědomé  i nevědomé.
Co vše ještě bude dobré vyčistit na další cestu?

S láskou v srdci a vděčností jsem poděkovala za vše, co jsem mohla prožít a posunout se. Když máte pocit, že vše zvládáte své emoce, dostanete signál že to tak není:-) Životní lekce přicházejí a odcházejí, když je nejméně čekáte. Moje uvědomění si je „že cesta zpět nemusí být ve vašem životě zpomalení či návrat, ale naopak příležitost jak svůj život změnit a jít dál. Vyrovnanější a autentičtější.“

Když totiž zklidníte svoji mysl, svoje Ego, a napojíte se na svůj vnitřní zdroj, na své vnitřní malé dítě – najdete inspiraci.

beskydy03